Cévní mozkové příhody
Cévní mozkové příhody (CMP) jsou jedním z nejčastějších neurologických onemocnění, které figuruje na třetím místě v příčinách úmrtí ve vyspělých státech. CMP můžeme rozdělit do několika skupin:
1/ Mozkové ischemie, nedokrvení mozku
Pokles prokrvení mozkové tkáně z optimálních 50-60 ml krve/100g tkáně/min na hodnoty 20-10 ml znamená po několika minutách nevratné poškození nervových buněk. K tomuto může dojít jednak v důsledku místního uzávěru některé z tepen zásobujících mozek a ke vzniku tzv. teritoriálního infarktu, anebo z příčin celkových, např. pokles krevního tlaku, což způsobí difuzní ischemické poškození mozku. Nejčastější příčinou poškození cévní stěny vedoucí k jejímu zúžení či uzávěru způsobuje ateroskleróza. Nerovný povrch sklerotického plátu může být rovněž zdrojem embolizací do dalšího řečiště tepny. Nejčastějším místem poškození tepen aterosklerózou jsou tepenná větvení. Méně častou příčinou poškození tepen jsou záněty, úrazy krku s natržením tepny, či déle trvající cévní křeč při migréně. Výsledkem uzávěru drobné mozkové tepny je tzv. lakunární infarkt, které tvoří asi ¼ všech ischemických cévních příhod mozkových. Další častou příčinou cévního uzávěru je embolizace krevní sraženiny, nejčastěji ze srdce či srdečnice při chlopenních vadách, poruchách srdečního rytmu a tzv. spontánním echokontrastu. Mnohdy však zůstává příčina mozkového infarktu neznámá.
Mozková ischemie se projevuje řadou příznaků závislých na lokalizaci a rozsahu poškození. Nejčastěji dochází k přechodné či trvalé ztrátě některé z mozkových funkcí. Při lokalizaci v mozkových polokoulích (hemisférách) dochází k poruše hybnosti, kožní citlivosti na opačné straně těla, výpadku zorného pole, při postižení dominantní hemisféry k poruše řečových funkcí. Při ischemickém poškození mozkového kmene a mozečku vznikají poruchy rovnováhy, pohybové koordinace, zraku atd. Rozsáhlé léze hemisferální i kmenové bývají spojeny s poruchou vědomí, celkově špatným stavem a ohrožením života.
Pacienti s akutní CMP by měli být hospitalizováni ve specializovaných zařízeních, tzv. iktových centrech, která jsou zřízena na neurologických odděleních vybraných nemocnic. Za hospitalizace v iktovém centru probíhá akutní diagnostika pomocí počítačové tomografie (CT) či magnetické rezonance a v indikovaných případech tzv. trombolytická terapie, tedy rozpuštění cévního uzávěru, podáním trombolytika nitrožilní či nitrotepennou cestou. Následuje pobyt na lůžkovém oddělení, rehabilitace, reedukace řeči a další opatření s cílem minimalizovat vzniklý deficit.
2/ Mozková krvácení
Spontánní mozková krvácení tvoří asi 15% všech mozkových příhod. Nejdůležitějším rizikovým faktorem je vysoký krevní tlak, dále poruchy krevní srážlivosti, abusus alkoholu, drog, léky s antiagregačním nebo antikoagulačním účinkem (warfarin, aspirin) či abnormality cévní stěny.
Pacienti s mozkovým krvácením mají podobné příznaky jako lidé s mozkovým infarktem. Rozsáhlá tříštivá krvácení vedou k těžké poruše vědomí, otoku mozku a ohrožení života. Pacienti s mozkovým krvácením jsou rovněž hospitalizováni v iktových centrech, kde proběhne CT či magnetická rezonance mozku se zobrazením cévního řečiště s cílem zjištění zdroje krvácení, intenzivní léčba a v indikovaných případech i neurochirurgická operace či jiná intervence. Následky mozkových krvácení bývají vesměs těžší než mozkových infarktů.
3/ Subarachnoidální krvácení
Subarachnoidální krvácení (SAK) je krvácení mezi mozkové pleny nejčastěji z cévní anomálie zvané aneuryzma, výduť. Při jeho ruptuře dojde k vylití krve pod pavoučnici (arachnoideu) a k intenzivnímu dráždění obalů mozku, které se projeví prudkou bolestí hlavy, meningeálním syndromem a v těžkých případech poruchou vědomí s ohrožením života. Diagnosticky rovněž používáme CT, magnetickou rezonanci se zobrazením cévního řečiště s cílem zjistit lokalizaci výdutě. Cílem léčby je potom její vyřazení z krevního oběhu buď pomocí tzv. klipu (kleštiček), kterými neurochirurg zaškrtí krček výdutě, nebo nitrotepennou cestou podanými spirálkami (coily), kterými se dutina aneurysmatu vyplní.
4/ Trombózy nitrolebních žil a splavů
Onemocnění nitrolebního žilního systému je vzácnější než onemocnění tepen. Bývá spojeno s poruchami krevní srážlivosti, tzv. hyperkoagulačními stavy. Rizikovými faktory jsou kouření, užívání hormonální antikoncepce, migréna a lokální zánětlivá onemocnění (středouší, vedlejší dutiny nosní atd). Typické příznaky nitrolební trombózy nejsou, o to je to onemocnění záludnější. Bývají bolesti hlavy, otok víček, spojivky, poruchy vědomí, někdy epileptické záchvaty. Diagnózu stanovujeme opět pomocí zobrazovacích metod CT/MRI se zobrazením žilního systému. Léčba probíhá na lůžkovém oddělení nejčastěji medikamenty ze skupiny antikoagulancií, tedy léků zamezující nadměrné krevní srážlivosti.
Závěr
Cévní mozkové příhody jsou různorodou skupinou onemocnění s často těžkými následky pro pacienta i jeho rodinu. V posledních letech se výrazně zlepšily možnosti diagnostiky i terapie zejména v jejich akutní fázi.